Podstatná jména v němčině

Německá podstatná jména se píší vždy velkým začátečným písmenem a mají před sebou člen, který určuje rod – mužský, ženský, střední nebo nulový.

Podstatná jména - přehled gramatiky

Gramatika je rozdělená do následujících celků

• Rozdělení podstatných jmen podle užití rodu
• Členy podstatných jmen
•    Člen neurčitý
•    Člen určitý
• Skloňování podstatných jmen
•    Silné skloňování
•    Slabé skloňování
•    Smíšené skloňování
•    Skloňování podstatných jmen v množném čísle

Další druhy podstatných jmen

Rozdělení podstatných jmen podle užití rodu

Rod podstatných jmen se bohužel musíte naučit nazpaměť. Existují však pomůcky, pomocí kterých lze s velikou pravděpodobností určit rod podstatného jména:

Mužský - jména dní, měsíců, ročních období, světových stran, větrů, vodních srážek, vlaků, značky aut, většina minerálů a hornin, názvy lihovin

Ženský - názvy letadel a lodí, většiny květin a stromů, většiny řek; podstatná jména číslovek (např. die Eins); podstatná jména na -heit, -keit, -schaft, -ung, -ei, -ie, -ion, -in

Střední - názvy světadílů, ostrovů, všech měst, většiny zemí, většina kovů a chemických prvků, zpodstatnělých sloves, mláďat zvířat, zdrobnělin (tvoří se příponami -chen, -lein)

Nulový – člen se vynechává např. když podstatném jménu předchází číslovka nebo zájmen, u podstatných jmen látkových, v oslovení, za podstatném jménem ve 2. pádě, v titulech a názvech, v názvech měr, vah a obalů, u vlastních osobních jmen

Členy podstatných jmen

Členy v němčině jsou určité a neurčité.

Např.:   der Mann (ten muž), ein Mann (jeden muž)
             die Frau (ta paní), eine Frau (jedna paní)
             das Kind (to dítě), ein Kind (jedno dítě)

Neurčitý člen v němčině

Mluvíme-li o nějaké osobě či věci poprvé, používáme člen neurčitý. Neurčitý člen tak označuje věci neznámé, nezmíněné, blíže neurčené. Do češtiny překládáme neurčitý člen jako nějaký, nějaká nebo nějaké, popř. jeden, jedna, jedno.

Např. Er malt eine Katze. – Maluje nějakou kočku

Určitý člen v němčině

Když už byla o určité osobě či věci zmínka předtím, používáme člen určitý. Určitý člen tak označuje věcí známé, zmíněné nebo přesně specifikované a určené.V daných příkladech můžeme určitý člen překládat do češtiny jako ukazovací zájmeno.

Např. Die Katze heißt Lisa. – Ta (určitá) kočka se jmenuje Lisa.

Skloňování podstatných jmen

Němčina používá na rozdíl od češtiny pouze čtyři pády.

Pádové otázky v němčině:

1. pád – Wer oder was – Kdo? Co?
2. pád – Wessen – Čí?
3. pád – Wem oder was – Komu? Co?
4. pád – Wen oder was – Koho? Co?

Silné skloňování podstatných jmen v jednotném čísle

Při silném skloňování, se nemění podstatné jméno jako v češtině, ale skloňuje se především člen podstatného jména. V jednotném čísle přibírá 2. pád mužského a středního rodu koncovku –es nebo –s. Tento typ skloňování se používá u většině podstatných jmen.

Určitý člen

Neurčitý člen

Např.:
Der Vater ist in der Arbeit. - Otec (určitý člen – přesně víme, o kterého otce se jedná) je v práci (určitý člen – přesně víme, o jakou práci se jedná).
Der Vater hat eine Arbeit. - Otec (určitý člen – přesně víme, o kterého otce se jedná) má práci (neurčitý člen – má práci, ale neurčujeme kterou).
Das ist das Buch des Vaters. – To je ta kniha (určitá kniha) otce (2. pád čí kniha? – otce).
Gib die Blume der Mutter. – Dej tuto kytku (určitá kytka) matce (3. pád komu? – matce).
Ich habe ein Kind gesehen. – Viděl jsem dítě (nějaké dítě – neurčitý člen – 4.pád – koho jsem viděl? – dítě)

Slabé skloňování podstatných jmen v jednotném čísle

Slabém skloňování se používá hlavně pro podstatná jména mužského rodu určující živé bytosti, povolání, příslušníka národa, náboženství a zvířata. Ve vše pádech kromě 1. pádu jednotného čísla) přibírají koncovku –n popř. –en.

Určitý člen

Neurčitý člen

Např.:
Der Herr heißt Martin. – Ten pán (určitý pán – 1. pád Kdo se jmenuje Martin? – ten pán) se jmenuje Martin.
Ist das die Jacke des Herrn? – Je to bunda (určitá bunda) toho pána (určitý pán – 2. pád - čí je to bunda? – toho pána)
Gib das Geld dem Herrn. – Dej ty peníze (určité peníze – 4. pád – Co dej pánovi? – peníze) tomu Herrn (určitý pán – 3. pád – Komu dej peníze? – tomu pánovi).
Ich habe einen Herrn getroffen. – Pokal(a) jsem pána (nějaký pán – neurčitý člen – 4.pád – koho jsem potkal(a)? – pána)

Smíšené skloňování podstatných jmen

V jednotném čísle se podstatné jméno skloňuje silně a v množném čísle slabě. Skloňování podstatných jmen lze vyčíst ze slovníkového zápisu.

Např.:
das Kind, -es, er
das Kind = 1.,3. a 4. pád jednotného čísla
des Kindes = 2. pád jednotného čísla
die Kinder = 1. až 4. pád množného čísla

Skloňování podstatných jmen v množném čísle

V množném čísle se používá určitý člen die pro všechny tři rody. Neurčitý člen v množném čísle neexistuje, a je-li podstatné jméno v jednotném čísle s neurčitým členem, pak se v množném čísle používá bez členu. Ve 3. pádě přibírají podstatná jména koncovku –n. U některých podstatných jmen dochází v množném čísle ještě k přehlaskování např. Väter, Mütter atd.

Např.:
1. pád - Die Kinder gehen in die Schule (Děti jdou do školy)
2. pád – Das Leben der Kinder ist fröhlicher, als das Leben der Eltern. (Život dětí je veselejší než život rodičů)
3. pád – Das Fußballspiel gefällt den Vätern. (Fotbalový zápas se libí otcům)
4. pád – Gebt die Blumen den Frauen. (Dejte kytky ženám)

Další druhy podstatných jmen

Zeměpisné názvy a jejích odvozeniny

Vlastní zeměpisná jména jsou v němčině převážně středního rodu a užívají se bez členu, pokud u sebe nemají přívlastek.

Zdrobněliny

Tvoří se koncovkami –chen a –lein, přičemž zpravidla dochází k přehlásce. Zdrobněliny mají vždy střední rod.
Např.: das Pferd – das Pferdchen (kůň – koníček); der Bauch – das Bäuchlein (břicho – bříško)

Kompozita

Složení dvou nebo více podstatných jmen. Rod se řídí vždy rodem posledního podstatného jména.
Např.: der Baum + das Haus = das Baumhaus

Zpodstatněná přídavná jména

Tvoří se z přídavných jmen.
Např.: alt – der Alte, die Alte, das Alter

Zpodstatnělá slovesa

Tvoří se ze sloves a mají vždy střední rod.
Např.: reden – das Reden – mluvení, laufen – das Laufen (běhání)